Hry a klamy

Před časem na mě někde z internetu vykoukla upoutávka na výstavu Hry a klamy ve Zlíně. Kdysi už jsme podobnou výstavku absolvovali, ale fotky z této slibovaly mnohem více exponátů.

Bohužel už moc času na návštěvu nebylo. Moje pracovní vytížení se dost těžko kombinovalo se školním volnem našeho Adámka a navíc na nás během února také trošku útočila všudypřítomná chřipka - naštěstí jsme se ubránili, ale za cenu, že jsme plánovaný výlet odložili a vůbec nebylo jisté, jestli se tam nakonec ještě dostaneme. Ale podařilo se! Poslední víkend, kdy výstava ještě fungovala jsme vyrazili.... Vlastně už v pátek, protože u nás byly jarňáky - doufali jsme totiž, že v pátek tam bude méně lidí.

Výstava samotná byla umístěna ve Zlínském zámku, který je momentálně prázdný a využívá se jen k časově omezeným akcím. To je celkem škoda, protože zvenčí vypadá pěkně a uvnitř jsou dost velké světlé prostory.

Hned zkraje byla výstavka současných hlavolamů. Její účel nám byl zřejmý po přechodu do další části, když jsme míjeli pultík s vystavenými krabičkami a ceníkem jednodlivých her.

Modely autíček by zaujaly většinu kluků - s vyjímkou toho našeho...

Možná si jich ani nevšiml, protože spěchal k této stěně. Vydržel by u ní hodiny, zvláště poté, co jsem mu předvedla, že tam nemusí jen obtiskávat své tělo, ale může také popustit uzdu své fantazii a otisk různě dozdobit. Tělo je Adámka, sluníčko a květinka je moje dílo.

Černá díra se mu také líbila. Stejně jako předchozí stěnu i tuto díru viděl před lety v Brně. Jenže to byl malý a dnes už si to nepamatoval. Příjemnou změnou bylo, že tentokrát byly k dispozici kovové kroužky a nemuseli jsme tam házet svoje peníze. Takže jsme se mohli zdržet déle...

Dostat kuličku na správné místo nebylo tak snadné, jak by se na první pohled zdálo. Velikost modelu snižovala manipulovatelnost a tím pádem kulička často skončila svoji cestu v díře.

Moje "hrátky". Zadání znělo, rozložit metr a umístit jej na hrot tak, aby nespadl.

Názorná ukázka jak funguje rentgen. Zároveň jsme si pocvičili znalosti z anatomie. Adámek klidně může uvažovat o profesi lékaře, protože všechny snímky poznal.

Starý známý hlavolam z méno dětství. Měla jsem menší a plastový. Chce to trošku představivosti a pyramida je na světě.

U této stěny jsme rovněž strávili spoustu času. Hra na postřeh, kdy se muselo rozsvícené tlačítko stisknout dříve, než zhasne.

Mechanický přístroj na kreslení. Funguje na podobném principu, jako známá "magnetická tabulka" - otáčením kličkou se posunuje tužka po papíře a kreslí čáry.

Jak to udělat, aby se tam ta T-éčka vešla?

Buben pro demonstraci síly rezonance. Za ním jsou rozvěšena CD-čka, která se úserem do bubnu rozhoupají. No, pro Adámka bylo mnohem zajímavější mlátit do bubnu, než pozorovat komíhající se disky - však vidíte s jakou vervou se do toho pustil.

Tady vidíte budoucího "sakumprásk inženýra". Jakékoliv technické hračky ho ohromně baví. Sestavit ozubená kola tak, aby se všechna současně točila, bylo pro něj dílem okamžiku. A to ani nepotřeboval žádné vysvětlení, i když to nikdy nedělal ani neviděl. 

Zkoušeli jste si někdy zavázat tkaničky kleštěmi? Já už jo. Jde to, ale není to vůbec snadné.

Také jsme si mohli vyzkoušet, jak se pracuje v rukavicích v nějakém nepřístupném boxu. Ani to není žádná sranda...

Asi nejoblíbenější exponát celé výstavy. Když jsem hledala informace, vykukovaly na mě převážně obrázky tohoto satelitu. Jeho dvojče je umístěné v protějším rohu a jak vidíte, Adámek právě přijímá tajemné poselství... 

Primitivní "telefon" z hadice od vysavače.

Na závěr jsem ještě vykoukla na nádvoří. Je vážně škoda, že zámek nemá nějaké trvalé využití.

Bohužel, výstava trvala jen do 1.3.2015, ale je možné, že se zase přestěhuje někam jinam. Potom byste ji mohli shlédnout také. Nám se líbila a můžu ji jen doporučit.

Zlín 27.3.2015