Jako rodačka z Brna jsem vždycky tvrdila, že
brněnskou ZOO znám "jak svý boty" a každého potencionálního výletníka od
návštěvy zrazovala. Nedivte se: dlouhá a nudná cesta do kopce, během
níž bylo zvířátek poskromnu (= jen výběch s lamami) děti přiliš
nanadchla a tak už po pár metrech otravovali s tím, že je bolí nožičky,
mají žízeň, chce se jim čůrat a co krok, to otázka "Kdy už tam konečně
budem?" Na vrcholu Mniší hory se děti na chvíli uklidnily a obdivovaly
několik výběhů se zvířátky. Pak následovala stejně nudná cesta dolů, i
když tentokrát lemovaná více výběhy, v nichž se zvířátka držela ve
spodních částech, takže je stejně nebylo skoro vidět.
pondělí 26. července 2010
sobota 24. července 2010
Setkání s Budhou
Před týdnem jsem si sbalila tašku, rozdělila úkoly,
svěřila Adámka do manželovy péče (Jitka se už před pár dny svěřila do
péče babičky) a vyrazila s přáteli směr Praha-Mělník-Tupadly. Na kopci
nad Tupadly je už z dálky vidět tajemná věž. K ní patří i zámeček zvaný
Slavín obklopený parkem. V jeho areálu se nalézá budhistické meditační
centrum Samadhi. Tam byl náš cíl.
Strávili jsme tam úžasný týden plný meditací, cvičení tajči a jógy,
zpívání manter, výletů do okolí i obyčejného klábosení.
Hned po příjezdu jsme měli volnou chvilku a tak
jsem popadla foťák a vyrazila prozkoumat náš dočasný domov. Zámecký park
mě okouzlil. Vlastně jsme ani nepoužívali výraz park. Pro to místo se
hodilo spíš slovo les. Tak tedy les pod zámkem je spousta kouzelných
zákoutí přímo vybízejících k zastavení a věnování pár minut meditaci,
modlitbě či jen obyčejnému se kochání místem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)